REPCO

Od července 2019 mám cukrovku 1. typu. V den diagnózy mi bylo devět let. Diabetes jistě ovlivňuje můj osobní život, ale také to, jak se dívám na svět.

Moji kamarádi si mohou vybrat, kým chtějí být, a já si říkám, jestli si budu moci koupit všechny ty diabetické věci, až vyrostu. Většina z vás si říká - "co je mi do nějaké nemoci" nebo "asi jsi jedla moc sladkostí a teď ji máš". A pravděpodobně tak budete uvažovat i nadále, dokud někdo ve vašem okolí neonemocní. Bratranec, sourozenec, známý nebo možná vy sami. Pak začnete přemýšlet o tom, jaké to je čelit nemoci, a navíc žít svůj život.

https://krytykapolityczna.pl/kultura/czytaj-dalej/prawdziwa-walka-o-zyciu-z-cukrzyca-i-diabulimia/

Já už to vím. Je to vyčerpávající. Pořád myslím na normální pubertální rozhodnutí a obavy, ale navíc i na diabetický aspekt. Nejjednodušším příkladem je cvičení, normální tělocvik. Přemýšlíte o tom, jestli chcete cvičit, jestli máte oblečení, deodorant a gumičku. Já navíc přemýšlím o tom, kolik mám cukru, jestli mám něco, čím se můžu dokulovat, a jestli si vytáhnu zátku.

Karate trénuji už devět let. Na začátku, když jsem byl mladší, to pro mě bylo těžší. Na tréninkovém místě byl vždycky někdo z rodiny, kdo mi pomohl, kdyby se něco stalo. Teď je to pro mě jednodušší. Taková zodpovědnost přišla s věkem, ale také s tím, že jsem se smířil s cukrovkou a chci být co nejzdravější. Trénovat s cukrovkou se určitě dá, ale vyžaduje to zodpovědnost a dobrou znalost vlastního těla. Vím, že mi během tréninku cukr klesne a těsně po něm stoupne, a snažím se tomu předcházet.

https://krytykapolityczna.pl/kraj/polska-ochrona-zdrowia-potrzebuje-intensywnej-terapii/

Co se týče školy, nevím, jestli se diagnóza tolik změnila. Někdy mi v hodině začne pípat telefon, že je něco s cukrem. Učitelé ani lidé ve třídě tomu nevěnují pozornost. Kamarádi říkají, že volá cukrovka.

Co se týče vztahů s ostatními, největší změnu jsem zaznamenala v tom, že nemůžu pořád chodit ven nebo u někoho přespávat. Někdy mi to hladina cukru nedovolí a musím počkat, až se normalizuje. Moji přátelé vědí, že mám cukrovku. Náš vztah to nijak nezměnilo. Abych byla upřímná, jediná nepříjemná situace spojená s mou cukrovkou, na kterou si vzpomínám, se stala ve čtvrté třídě, kdy mě nějaký kluk nazval kyborgem, protože viděl mou inzulinovou pumpu.

[mnky_books id="355122"]

Tehdy mi to bylo líto. Teď si ze své cukrovky dělám legraci sám. A jsem vděčná, že jsem se nikdy nesetkala s člověkem, který by řekl, že mám cukrovku kvůli tomu, jak jím. Pokud vám to někdo řekne, pamatujte, že není vaší povinností takové lidi poučovat. Můžete na to buď nereagovat, nebo se jim to pokusit vysvětlit. Existují lidé, kteří nejsou schopni a ochotni změnit své myšlení. Nejčastěji se jedná o lidi ze starší generace.

A i když si možná myslíte, že jste nikdy neviděli člověka s cukrovkou, mýlili byste se. Diabetes není vidět na první pohled. Kusy jsou stále menší a menší a mohou být skryty pod oblečením. Pokud však sami máte cukrovku nebo jste o ní poučeni, zaručuji vám, že alespoň jednoho člověka jednou týdně uvidíte.

Dříve jsem se za svou cukrovku styděl. Chtěla jsem ji skrývat, předstírat, že tam není. A i když ji teď úplně nepřijímám, myslím, že je to lepší. Neschovávám svou pumpu pod oblečením a nebojím se píchnout si inzulin injekční stříkačkou, když je to nutné. Koho zajímá, co si myslí ostatní? Mně už tolik ne. Mám cukrovku a nejsem v pozici, kdy bych to mohla změnit. Budu ji mít do konce života a učím se s ní žít. Jak do svého života zavádím další a další vybavení pro diabetiky, je to stále snazší a snazší. Největší pomocí je však rostoucí sebeuvědomění a přijetí.

Pro mě jako teenagera je na nemoci nejhorší to, že nemůžu jíst hned a nemůžu jíst vždycky to, na co mám chuť. A pokud se najím, musím čelit následkům.

https://krytykapolityczna.pl/swiat/raport-60-procent-produktow-spozywczych-nestle-niezdrowych/

Kromě toho mě někdy rozčilují otázky: Co to je? Nechce se mi po sté opakovat, že je to senzor. Odpověď "mám cukrovku" by měla být jediná, kterou potřebujete. Žijeme v době internetu a všechny tyto informace jsou snadno dostupné, nemusíte to zjišťovat konkrétně ode mě.

A pokud to někoho urazí, vžijte se do mé situace. Jdete si svým běžným životem a najednou k vám někdo přijde a položí vám otázku, která je normální a zároveň osobní. Chápu zvědavost, ale respektujte druhého člověka. Skutečnost, že mám cukrovku, je těžko nějaké tajemství, takže opravdu - nahoďte Google a podívejte se na to.

Myslím, že tohle je jediná věc, kterou bych chtěl na lidech změnit. Aby se přestali na všechno ptát. Když vám řeknu, že mám cukrovku, mělo by vám to stačit, protože buď už víte, co to je, nebo si to můžete snadno vyhledat sami.

**

NMP - Je mi 14 let, rád čtu fantasy a klasickou literaturu, trénuji karate a jsem společensky aktivní. Mám okruh přátel, se kterými trávím čas a kteří mě podporují.